Tak jsem tadyy..
Já: Tak ..je 10. prosince.. moje maminka už pátý den leží v podolské porodnici na oddělení rizikového těhotenství.. protože už mě nebaví odpočívat v jejím bříšku..
Mám sice na narození ještě dva měsíce čas.. ale i tak celodenní přemlouvání doktorů, abych byl tak, kde sem je bezúspěchu a mamku ve 22:00 odvedou na porodní sál č. 5, kde se v 01:45 po půlnoci narodím..
Mamka: Vikoušek se narodil ve 28.tt ..Všichni mě připravovali na to, že nebude v pořádku, protože i když je medicína už dost daleko na to, aby takové drobečky zachránila, přeci jen je to brzy a hrozilo, že nebude úplně vyvinutý.
Nicméně Vikoušek ač měřil jen 35 cm a vážil 1260 g, byl jinak naprosto v pořádku, od třetí minuty sám dýchal a nepotřeobal žádné přístroje. Jediné, co měl, byla sondička na snímání dechu a pak hadička do bříška na papání..
Hned ráno za námi do nemocnice přijel táta..:-) Byl strašně nervózní a skoro mě dotáhl do výthu, aby už jsme byli u Vikouška, který ležel na oddělení RES. Oba jsme tam stáli u inkubátoru a nevěřícně zírali na ten malinkatý uzlíček..nádherný uzlíček..
Pak večer za námi přijela teta Lenka se strejdou Martínkem..:-) Ale ty bohužel za Vikouškem nemohli, tam jsme směli jen já s taťkou..